Eurytmie je zcela speciální forma pohybového umění. Vznikla před 100 lety jako odpověď na otázku, jakou formu dát uměleckým aktivitám vznikajícím v rámci antroposofického hnutí. Rudolf Steiner, který položil základy eurytmie, ji nazval „viditelnou řečí“ a viditelným zpěvem“. Umělec – eurytmista – používá svého těla jako nástroje k viditelnému předvedení pohybů, které lidská řeč nebo hudba vytvářejí neviditelně.
Eurytmie vychází ze stejného základu jako mnohá jiná cvičení – např. jóga nebo taiči. Pracuje totiž se stejnými silami. Je lhostejné, zda je nazýváme prána, čchi nebo životní síly. Jejich podstata se nemění. Jsou to síly oku neviditelné a přece oživující každý živý organismus. Nejsme-li „jasnovidní“, můžeme je vnímat pouze v jejich působení, které je ovšem zcela zjevné a nepopiratelné pro každého, kdo se dívá opravdu nezaujatě.
Čím se tedy eurytmie liší od starších cvičení? Pracuje způsobem, který vychází vstříc dnešním potřebám člověka, na vývojovém stupni, kde se právě nachází. Vede člověka k plně vědomému individuálnímu uchopení životních sil skrze pohyb těla. A zároveň k vědomému uchopení svého vlastního fyzického těla skrze tyto síly.
V tanci či pantomimě umělec subjektivním způsobem uchopí obsah uměleckého díla, který pak ztvární pohybem. Eurytmie naproti tomu vychází z myšlenky, že hudba i řeč jsou naprosto jednoznačnou objektivní realitou - jinak řečeno - kterákoli hláska (tón) vyvolává zcela určitý pohyb, který je pro tu či onu hlásku (tón) vždy kvalitativně stejný. Kdo chce eurytmicky vyjádřit nějaký text nebo skladbu, postupuje vlastně jako hudebník, který interpretuje skladbu na nástroj. Tón po tónu rozebere skladbu, aby zjistil, co v ní žije - v jejích tónech, intervalech, harmonii, rytmu, melodii. Stejně tak u eurytmie hláskové - každá hláska, slovo, rytmus řeči - to vše vytvoří konečnou podobu eurytmického ztvárnění. Proto se eurytmii říká viditelná řeč a viditelný zpěv.
Podstatou života jsou procesy. V živém organismu se pořád něco děje. Dech, proudění krve a šťáv, tep srdce. Životní procesy probíhají v rytmu, Všechny rytmy potřebují být v harmonii, řecky se tento stav nazývá eurytmie (je to opak arytmie - poruchy rytmu). Každý z životních procesů má svůj čas, místo a správnou míru. Pokud se děje jindy, jinde či jinak, nastává stav zvaný nemoc.
Úkolem léčebné eurytmie je pomoci člověku tyto procesy poznat, uchopit a vracet je do harmonie. Tím se nastartuje proces uzdravování. Eurytmie může být tedy pomocníkem pro ty, kdo chápou lidské zdraví jako balancování mezi procesy chorobnými a uzdravujícími. A hlavně – chtějí se sami každodenním cvičením aktivně podílet na svém zdraví.
Kromě čistě umělecké hodnoty je v eurytmii důležitý prvek sociální a terapeutický. Proto našla největší uplatnění právě ve waldorfských školách, kde je již od počátku zařazena jako povinný předmět. Tvoří jistou protiváhu tradičnímu tělocviku. Zatímco tělocvik pomáhá dětem zabydlet se v souvislostech fyzické reality, eurytmie pomáhá udržet spojení směrem nahoru (s duchovními světy). Tělesná výchova má za úkol učit děti „jak“ se pohybovat v našem světě, eurytmie se snaží do jisté míry pomáhat najít i odpověď na otázku „proč?“. V hodinách eurytmie mají děti možnost přímo zažít působení sil, které formují a oživují nejen nás, ale i celý vnější svět. Nejde přitom ani o nějakou abstrakci, ani o subjektivní vnitřní prožitek. Toto vše se děje v celém těle až do konečků prstů. Důležitou součástí pedagogické eurytmie jsou různá sociální cvičení. Ta mají v dnešní době vypjatého individualismu zvláště velký význam.
Léčebná eurytmie pracuje nejhlouběji s terapeutickými možnostmi. Využívá prvků eurytmie zcela speciálním způsobem. Síly, které jsou v umělecké eurytmii namířeny ven, pro diváka, směřují v léčebné eurytmii dovnitř. Vedou člověka k harmonii a tím i ke zdraví.
Sociálního aspektu se využívá v tzv. podnikové eurytmii. V Haagu vznikla škola „Eurytmie v pracovním životě“. Zakladatelkou této školy je paní Annemarie Ehrlich. Úkolem podnikové eurytmie je pracovat s kolektivy zaměstnanců na prohloubení sociálního cítění a společné zodpovědnosti. Využívají se jednoduchá sociální cvičení (např. s dřevěnými koulemi nebo hůlkami).
V dřívějších dobách byli lidé bez zvláštního úsilí jaksi přirozeně začleněni do světa, který je obklopoval. Mnohé věci byly jednoduché a samozřejmé – každodenní činnost, směřující k obživě i hluboce náboženské prožívání světa. Osou takového života bylo ritualizované prožívání ročního koloběhu, úzce spjaté se životem přírody a v posledních staletích i s křesťanskými svátky. To vše během minulého století ustoupilo do pozadí. Je stále těžší svět prožívat. Člověk jako by se stával stále více bezmocným divákem. A právě v této době přichází eurytmie, která je schopna vrátit člověku možnost prožívat. Nikoli vytvářet abstraktní myšlenkové modely. Nikoli se utápět v moři citů. Nikoli bezhlavě konat bez vědomí souvislostí. Spojit všechny složky lidské bytosti v jeden celek a dát člověku možnost znovu se naučit vědomě prožívat sebe sama i svět.